kluk ze střelnice

KATEGORIE: Lolitky, teen

Kluk ze střelnice

Autor:
Kristýna Š.
Publikováno:
11. 8. 2014
Přečteno:
5009x
Seděla jsem na kupičce sena a nenáviděla celý svět. A především svoje rodiče, kteří mě tu zanechali na konci světa, abych jim dělala chůvu zadarmo. Hlídala jsem Anču a Patrika – svoje dva mladší sourozence, kteří nedokázali ani pět minut nedělat hlouposti. I teď jsem co chvíli zvedala hlavu a bez jakýchkoli emocí Patrikovi přikázala, aby položil ty velké zahradnické nůžky, a Anče, aby nedráždila toho velkého kohouta.
article

Co tam najdete:

Kde se to odehrává:

Jejich energie byla nezdolná. Je by nedokázal uhlídat snad ani Superman. A nyní jsem to měla dělat já a to celou polovinu prázdnin. Alespoň, že jsem je občas mohla nechat na starosti babičce, u které jsme tyto dny měli trávit. Tedy, ne že bych se s ní domlouvala, jednoduše jsem se nenápadně vypařila a dětem přikázala, aby šly hledat babičku, která pro ně určitě něco má.

Prázdniny, které se tímto měly stát nenáviděnými, se ale velmi rychle dokázaly změnit. A to tehdy, když do vedlejší vesnice přijela pouť.

Byla to stará rezavá pouť s pár atrakcemi, ale lepší zabavení nebylo. Samozřejmě, že jsme děti musely vzít na kolotoč, labutě, houpačky a střelnici, a tak jsme se jedno odpoledne vypravily na cestu. Do toho „velkoměsta“, kde pouť stála, to bylo cca tři kilometry. Už po pěti metrech ale děti začaly fňukat, že je bolí nožičky. Na pouť jsem dorazila, co noha nohu mine, ověšená sourozenci, kteří mě využili jako bezplatné taxi. Jakmile jejich očička ale spatřila ty vrzavé atrakce, do žil jim vjela nová energie. Bezohledně sklouzly z mých zad, podupaly mi nohy a rozeběhly se každý jiným směrem. Anča totiž toužila po houpačce, zatímco Patrika jsem viděla utíkat směrem ke kolotoči.

Když se nám podařilo překonat velké krokodýlí slzy, že se všechno nedělo teď hned, jak chtěly ony, systematicky jsme prošli všechny atrakce a děti si tak mohly vyzkoušet všechno, co jim mohlo toto místo nabídnout. Ani já ani babička jsme neměly sílu jim vzdorovat, a tak dostaly opravdu všechno, co chtěly. Popcorn, cukrovou vatu, turecký med, lízátka a samozřejmě kolotoč, labutě, houpačky, autodrom, mini dům hrůzy. A jako poslední jsme si nechali střelnici.

Jakmile jsem přistoupila blíže ke karavanu, nohy se mi změnily v želatinu. Tvář jsem měla v jednom ohni a tělo nebylo schopné dalšího pohybu. Z karavanu mě očima hypnotizoval kluk, který měl ty nejčernější oči, jaké jsem kdy viděla. Vlastně to ani nebyly moc oči jako spíš dvě černé díry, ve kterých se člověk ztrácel.

Teprve, když do mě babička strčila a děti se dožadovaly pozornosti, probrala jsem se. Zaplatily jsme dětem každému pět střel a sledovaly, jak se perou se zbraněmi, které jsou na ně příliš těžké. Zatímco jim ten kluk pomáhal, využila jsem toho a prohlížela si jeho pevné opálené tělo. Byl vysoký a opravdu udělaný. Ramena měl široká a masivní, velké ruce zdobily dlouhé prsty. A pak ty oči.

Když jsme odtamtud odcházeli, neustále jsem se ohlížela. Díval se za námi až do chvíle, než jsme zašli za poslední domy vesnice.

Druhý den jsem vstávala brzy a radostně. Měla jsem dobrou náladu a hned po obědě jsem se dětí zeptala, jestli chtějí jít na pouť ještě jednou. Babička proti tomu neprotestovala, a tak jsme se na cestu vydali podruhé.

Mé oči neustále směřovaly ke střelnici. Ten kluk tam byl, a jelikož moc lidí tu nebylo, neustále mě sledoval. Na každém kroku jsem cítila jeho černé oči na svých zádech a byla z toho hrozně nervózní. Když děti vyplácaly všechny možnosti, kam mohly jít, nakonec je znovu čekala střelnice. I když se ani jeden z nich netrefil, ten kluk jim dal každému jednu růži a významně se na mě díval.

Zhruba v polovině cesty mě Anča zatahala za rukáv a podávala mi nějaký kousek papíru, který v růži našla. Bylo na něm napsané místo a čas.

Zbytek cesty jsem šla jako ve snách.

Na oko jsem šla brzy spát. Když potom celý dům spal, nenápadně jsem se vytratila a rychle utíkala do vesnice, kde byla pouť. U karavanu už na mě čekal nějaký stín. Byl to ten kluk ze střelnice a bez jediného slova mě pozval dál do svého karavanu.

Byla tma, takže jsem skoro nic neviděla, ale nebylo to tu moc příjemné. Páchlo to tu kouřem a prachem. Znovu bez jediného slova se mi na rty přilepila jeho ústa. Smyslně mě líbal a já mu jeho vzrušení opětovala. Kousala jsem ho do rtů, kroužila mu po rtech a s jeho jazykem se skoro prala. Strkal mi ho hluboko do pusy, zatímco mi rukou zajel mezi nohy.

Rozhodně si nebral servítky. Vyhrnul mi sukeň a kalhotky dal stranou, aby se tak prsty dostal k mé kundičce. Několikrát mi přes ni přejel a pak mi prsty zasunul dovnitř. Zavzdychala jsem mu do úst.

Pořádně mě prstil – až to trochu bolelo. I tak jsem se nebránila a dál ho líbala. Tělo jsem mělo v jednom ohni.

Serval ze mě kalhotky a posadil si mě na nějaký stolek. Zády jsem se opírala o zeď, ke které mě tlačil. Naslinil si ztopořeného ptáka a vrazil ho do mě. Když ho do mě strkal znovu a znovu, držel si mě pod krkem, pevně přitisknutou ke stěně, abych mu snad neutekla a díval se mi přímo do očí. Měl zuřivý pokroucený výraz, když ho do mě zasouval jediným přírazem. Nemohla jsem se skoro hýbat.

Pak mě jediným pohybem hodil na postel a nalehl na mě. Znovu mi ho tam nacpal, až jsem vykřikla. Tentokrát mi držel ruce nad hlavou a vrážel ho do mě bez milosti. Pak jakoby odnikud vyndal nějaký šátek a svázal mi s ním ruce. S přivázanýma rukama nad hlavou jsem se nemohla nijak bránit.

Slezl ze mě a něco přinesl. Pak mě zaplavila silná bolest, když mi něco velkého strčil do kundičky. Když jsem se nadzvedla, zjistila jsem, že je to velký masitý okurek. Píchal mě s ním pořádně a bolestivě. Když ho ze mě vyndal, strčil mi ho do pusy a donutil mě, abych ten okurek kouřila. Zatímco jsem to dělala, vrazil mi ptáka znovu do rozbolavělé kundičky. Znovu mě mrdal a tiše u toho hekal. Po chvíli mi trochu více nadzvedl nohy a něco mi strčil do zadečku. Vypadalo to jako dlouhá svíčka. Bolelo to jako čert, ale pak to přebíjela slast, když mě přitom lízal.

Nakonec si nade mě klekl a strčil mi ptáka do pusy. Šukal mě s ním do úst, až jsem se dusila. K tomu vzal do ruky znovu tu okurku a mrdal mě s ní do kundičky. Když už se mi dělalo černo před očima, konečně jsem ucítila v puse podivnou pachuť. Konečně se udělal.

Odhodil okurku a rozvázal mi ruce. Byla jsem vyděšená a celé tělo mě bolelo, bez hlesu jsem se oblékla a z karavanu odešla. Ponížením se mi podlomila kolena, když mě zastavil a do ruky mi vtiskl tisícovku. Pak za sebou zavřel dveře a nechal mě tam stát a topit se ve vlastních myšlenkách.

Po přečtení celé povídky se prosím přihlašte, popřípadě proveďte registraci. Po registraci, která je zcela zdarma, získáte neomezený přístup ke všem povídkám. Zároveň vám bude umožněno jednotlivé povídky hodnotit a komentovat.

 

Registrovat

Přihlásit

 

 

 

 

Chcete dočíst až do konce?

Naše povídky jsou zdarma, vyžadují pouze Vaše přihlášení. Připojte se do našeho klubu a získejte 100% přístup do všech kategorií a povídek.

nebo
Vstoupit přes Facebook
Ochrana osobních údajů | Kontakt

Email odeslán

Děkujeme, na Vaší adresu Vám byl zaslán email s aktivačním odkazem. Pro dokončení vaší registrace pokračujte kliknutím na tento odkaz.

Ochrana osobních údajů | Kontakt

Gratulujeme Vám,

už jste pouze kousek od možnosti připojit se do našeho exkluzivního čtenářského klubu. Nyní již stačí pouze vyplnit Vaše heslo pro příští přihlášení a pokračovat kliknutím na tlačítko Aktivovat účet

Ochrana osobních údajů | Kontakt