panny, panicové

Měl jsem velmi dobrý vztah se svou matkou. A proto jsem si nemohl najít žádnou ženskou. Vždycky, když viděla, jak dobře se o mě máma stará, tak utekla, protože se bála, že takhle dobře by to ona nezvládla. S mámou jsem bydlel sám, táta nás opustil, když jsem byl ještě dítě a od té doby, jsme si spolu vypěstovali hodně silný vztah. Jediný, kdo mezi nás mohl, byl náš pes Azor. Máma se kvůli mně všeho vzdala, tak jsem ji nemohl jenom tak opustit, musel jsem se o ni postarat tak, jako se ona ta dlouhá léta starala o mě.

Už nějakou dobu jsem si všímala, že se po mně dívá jeden kluk z vedlejší třídy. Jmenoval se Karel, ale dokonce i učitelé mu říkali Kájo. Byl to vysoký zelenooký blonďák, se slabostí pro sport. Vždycky se mi líbily jeho silné paže, ve kterých jsem si přála spočinout.

Dnes nastal můj velký den. Je mi konečně 17 let. To v naší sektě znamená, že se řadím mezi dospělé. Jednou mi Mariana říkala, že lidé, kteří nepatří do naší sekty, jsou dospělí až v osmnácti letech. My jsme ale psychicky vyspělejší, proto se můžeme již v sedmnácti prohlásit za zletilé.