Poprvé o Vánocích
Cukroví začala péct už v polovině listopadu, všude začala dávat vánoční výzdobu, pomalu už uvažovala nad tím, kde koupí stromek. Nezajímalo ji, že venku je dvacet nad nulou a všichni jenom řeší, kde sehnat dobré víno na svatého Martina nebo kam vyrazit na kateřinskou zábavu. Ona už doma balila dárky, které nakoupila, zdobila okna a čistila každý kousek našeho domu. Táta si jí nevšímal, bylo mu to jedno potud, pokud po něm nic nechtěla. A to ona nechtěla, protože si všechno nejraději udělala sama. Já jsem se na to všechno ale musela dívat a děsila jsem se toho, kolik lidí doopravdy na ty Vánoce přijede.
Moje noční můra se začala naplňovat přibližně 13. prosince. To k nám přijela první várka lidí, které jsem v životě neviděla. Jediný, kdo je znal, byla matka, ale pořád to byl alespoň někdo, kdo je znal. Jinak tomu bylo u dalšího auta, které zastavilo u našeho domu asi o tři dny později. Tyhle lidi nikdo neznal, ale oni se k nám hlásili jako znovu nalezení synové, a tak je matka prostě pozvala dál. Tak trochu jsem je podezírala, že jenom jeli okolo a zkusili první barák, který mohli a kde by se mohli zadarmo najíst.
A takhle to vypadalo téměř celý prosinec. U dveří se objevovala jedna návštěva za druhou a náš dům se měnil na ubytovnu. Už nebylo kam dávat rozkládací lehátka, lednička neustále zela prázdnotou, o vytíženosti naší jediné koupelny a jediného záchodu raději ani nemluvit. Byla to naprostá tragédie. I když to máma samozřejmě takhle přehnala, táta se od všeho distancoval. Chodil po domě s novinami, zdravil lidi, které vůbec neznal a pil jednu kávu za druhou. Takže jako vždycky.
Pro mě se situace nejvíce změnila pár dní před Štědrým dnem. To k nám přijela nějaká tetička. Ačkoliv těžko říct, jestli to byla opravdová teta nebo jenom další člověk, kterému tak matka říkala, protože nevěděla, kam si ho v rodinném stromě zařadit. Tahle „tetička“ přijela totiž s manželem a přibližně stejně starým synem, jako jsem já. Jen jsem toho kluka viděla, okamžitě se mi podlomila kolena. Díval se na mě stejně zoufale, jako jsem asi vypadala já, očividně taky o tohle rodinné setkání neměl zájem, ale rodiče ho donutili jet.
Nemohla jsem z toho kluka spustit oči. Sledovala jsem ho, jak jí, jak se prochází po domě, jak se snaží mluvit se starými lidmi, kteří si z našeho domu udělali domov důchodců. Byl asi tak stejně sladkej jako vaječný koňak, který máma připravila. Měla jsem ho jenom jednu skleničku, ale musela jsem uznat, že byl dobrý. A opravdu silný.
Díky tomu vaječňáku jsem ale konečně sebrala odvahu a šla za tím tajemně s námi spřízněným nebo nespřízněným Robinem. Oslovila jsem ho u vánočního stromku a povídala si s ním při záři vánočních světýlek. Ty se mu odrážely v očích a vypadalo, jako když mu jiskří. Mě asi jiskřily taky, ale spíš vaječným koňakem než světýlky. Přesto se ale Robin nenechal odradit a povídal si se mnou dál. Potom mě vzal za ruku a rozhlédl se kolem nás, načež mi řekl, že bychom si mohli spolu někde povídat o samotě. Pravda, přes ty překřikující se neslyšící dědečky a babičky to ztrácelo to romantické kouzlo.
Bez rozmyslu jsem ho vzala do svého pokoje, který byl jedinou místností kromě koupelny, kde ještě nebyl nikdo nastěhovaný. Děkovala jsem v duchu rodičům za jejich soudnost a zamkla za námi. Posadila jsem se vedle Robina na postel a najednou si připadala nějak divně. Nevěděla jsem, co bych mu měla říct a ani on nenacházel žádná slova. Potom se ale na mě podíval a já mu v očích viděla tu otázku, a tak jsem přikývla.
Robin mě políbil. Něžně a jemně se dotkl svými rty těch mých a potom se na mě podíval. Líbilo se mi to a jemu taky, takže pokračoval. Dal mi ruku na tvář a přitáhl si mě blíž, aby mě mohl políbit trochu vášnivěji a přidat taky trochu jazyk. Vzrušeně jsem mu jeho polibky opětovala a vnímala, jak mi hrozně buší srdce. Jeho ruka se pomalu přesouvala pod můj vánoční svetr a zkoumala záhyby mého těla. Dal mi ruku na podprsenku a přitom mě nepřestával líbat. Oddala jsem se cele jeho dotekům a nechala se položit na postel. Robin mě nepřestával líbat a přitom mě svlékal. Ne ale úplně, protože se obával, že by někdo mohl přijít či se na nás dobývat. Sice bylo zamčeno, ale v domě bylo přes dvacet lidí, takže to riziko tu stále bylo.
Svlékli jsme si vzájemně kalhoty a spodní prádlo, vrchní část jsme si nechali. Laskal mě příjemně na čičince a já jeho naopak na pinďourovi. Měl ho pěkně ztopořeného a na špičce ho měl mokrého. Já tam dole taky pěkně vlhla. Dívali jsme se přitom vzájemně jeden druhému do očí a nepřestávali se líbat.
A pak se Robin převalil na mě a jemně do mě vsunul špičku svého penisu. Bolelo to, když se zasouval do mě dál a dál, ale díky nepřestávajícím polibkům se to dalo vydržet. Když byl ve mně, Robin na chvíli přestal. Jenom tak ve mně byl, užívali jsme si ten pocit souznění, než se začal pohybovat. Zajížděl do mě opatrně a pomalu, postupně mě to přestávalo bolet a začínalo se mi to líbit. A Robinovi taky. Nebylo to nic závratné a poměrně rychle se udělal, ale mně se líbilo, jak jsem měla jeho ptáka ve své kundičce, jak ho objímá svými stěnami, jak on v ní klouže dovnitř a zase ven. A pak jsem ucítila to teplo, jak se udělal. Hřálo mě to uvnitř a Robin mě přitom stále hladil a líbal.
Později jsem se dozvěděla, že Robin je opravdu můj velmi vzdálený příbuzný, takže to, co se tehdy stalo, se už nikdy neopakovalo. Ale o svoje panenství jsem přišla s ním a byl to ten nejkrásnější dárek oněch Vánoc.