Sex na prknech
Jakmile jsem zaslechla větu „Ale já miluji ji, ne tebe!“, která znamenala, že mám vyjít zpoza stínů, udělala jsem několik kroků do světla reflektorů. Sál byl narvaný k prasknutí, ale to bylo asi tak jediné, co jsem díky ostrým světlům rozpoznala. Jednotlivé tváře jsem nevnímala, soustředila jsem se na scénu.
Podle scénáře jsem měla jako podváděná manželka vtrhnout do na jevišti postaveného bytu, kde mě můj divadelní manžel Milan měl podvádět se sousedkou Alenou odvedle. Ta po něm požadovala, aby se se mnou rozvedl, což on ale odmítal. O jeho poměru jsem sice měla podrobné informace, ale bylo těžké odchytit je přímo při činu, aby se nemohl na nic vymlouvat. To se mi mělo povést teď. Vyvrcholení druhého jednání bylo nasnadě.
Po vztekem nabité scéně, ve které se házelo polštáři a talíři o zeď, oblečení lítalo z provizorního okna na prkna jeviště a nadávek, že by se jich snad tolik ani ve slovníku nenašlo, jsem měla vyhodit muže pryč. Tím to ovšem nekončilo.
Stejně jako jsem byla podváděná já, i soused si odtrpěl svoje. Teď přišel na kávu a poplakání si na rameno. I z jejich bytu jsem slyšela hluk, a když Milan přišel, dozvěděla jsem se, že i Alena letěla z domu s holým zadkem.
Ačkoliv se jednalo o hru s ne příliš originálním dějem, zato originálním názvem Sex na prknech, už od premiéry se dveře divadla netrhly. Neustále jsme měli plný sál a lístků jako kdyby bylo stále málo. Obyčejná tragikomedie o dvou podváděných, které jejich role obětních beránků svedla dohromady. Jediné snad, co by stálo za to zmínit, byla ona scéna, kdy se ti dva podvádění sejdou nad šálkem kávy a dohodnou se, že aby si se svými drahými polovičkami byli rovni, také se spolu vyspí.
Ano, je to hloupá tahanice „Když ty tak, tak já taky“, ale nějakým způsobem to fungovalo a stále jsme vydělávali peníze. Sex, který se odehraje mezi hlavními protagonisty je sice jen nafilmovaný, ale obecenstvo je z toho jak na trní. Každý se chce podívat na sex, jako kdyby ho nikdy neměl doma.
Občas si v té práci připadám jako za výlohou. Proto jsem ráda, když se dostanu domů, kde mě čeká milující manžel. A nejinak dnes.
Hra skončila toho dne později než jindy. Obecenstvo nás stále potleskem vracelo zpátky, takže jsem se domů dostala až kolem půlnoci.
V domě bylo zhasnuto. Myslela jsem si, že manžel spí, ale pak jsem našla lístek na kuchyňské lince. Stálo v něm, že už to mezi námi není jako dříve, a tak odchází hledat štěstí ke své sekretářce Zdeničce.
Druhý den bylo první představení v šest. Do divadla jsem přišla s pořádnou kocovinou a očima zalepenýma ospalkami. Vztekem jsem skoro nedokázala normálně uvažovat. Milan se naštěstí obětoval a vzal si mě na starost. Nalil do mě spoustu kávy a než mělo dojít na představení, byla jsem jakž takž schopná fungovat.
Můj vztek ale nezmizel.
Když nastal můj okamžik a já se dostala na jeviště, vybíjela jsem si vztek doopravdy. Namísto kolegy Josefa jsem viděla svého opravdového manžela a nádobí jsem po něm házela bez sebemenšího pardonu. Josef poznal, že se něco děje, a tak raději pole vyklidil dřív, protože nechtěl schytat nějakou opravdovou ránu.
Když potom přišel Milan, opravdově jsem vzlykala a plakala mu na rameni. V podstatě tak, jak jsem to měla napsané ve scénáři. Já si ale připadala zhrzená doopravdy. S manželem jsme spolu byli skoro dvacet let. Měli jsme odrostlou dceru, která se nedávno odstěhovala na intr. Věděla jsem, že na sebe v poslední době nemáme moc čas, ale jeho odchod byl maximum.
Potřebovala jsem se pomstít. Cítila jsem vztek. A popravdě i vášeň.
Ve chvíli, kdy mě Milan začal vysvlékat pro scénu pomsty, jsem se rozhodla. Políbila jsem ho nejdříve opatrně, tak, jak jsem měla, ale pak jsem přidala jazyk. Milana moje improvizace překvapila, ale prozatím mi moje polibky opětoval. Vášnivě jsem ho dostrkala k posteli, kam jsem ho povalila na záda. Sundala jsem si rozepnutou halenku a vzepjala se nad ním jenom v podprsence. Rychle jsem mu shodila kalhoty a pak nás přikryla peřinou, kterou jsme se měli zakrývat během fingovaného sexu.
Ne ale dnes.
V okamžiku, kdy na nás byla peřina, jsem jediným rychlým pohybem Milanovi sundala i trenky a popadla jeho penis. Na tváři se mu rozhostil zděšený výraz, který doprovodil jeho pohled do jeviště. Bylo to, jako kdyby hledal pomoc. Obecenstvo na nás hladově hledělo, chtělo sex. Tak mělo mít sex.
Vášní a vztekem jsem byla celá vlhká, a tak nebyl žádný problém si Milanovo nádobíčko zasunout až po kořen do kundičky. Když jsem to udělala, prohnula jsem se v zádech slastí. S manželem jsme neměli sex minimálně měsíc, protože mu neustále nebylo dobře. Tedy to mi alespoň tvrdil, když byl sexuálně zmožený od té své Zdeničky.
Při této vzpomínce jsem se nadzvedla a znovu se nabodla na jeho kolík. Milan zasténal rozkoší a chytil mě za boky. Už se mému „umění“ nebránil. Mrdala jsem ho, až jsem skoro nemohla dýchat, přičemž jsem si ale stále dávala pozor, aby lidé nic nepoznali.
Rajtovala jsem na něm nahoru a dolů, nahoru a dolů a užívala si jeho péro ve své lasturce. Cítila jsem ho v sobě. Jistým způsobem mě vzrušovaly i pohledy lidí z hlediště. Bylo to jiné, odhalené, ale o to lepší a vášnivější.
I Milanovi se to líbilo. V okamžiku nás přetočil tak, že jsem ležela pod ním a pořádně si mě bral při misionářské poloze. Jelikož jsem ležela, tak se dokonce odvážil mi vyndat prsa z podprsenky. Pořádně mi je hnětl, když do mě zajížděl. Před očima jsem stále měla manžela. Vztekle jsem přirážela, abych ten obraz vymazala, ale moc to nešlo. Teprve až s orgasmem jeho výsměšná tvář zmizela. Stahy kundičky dohnaly k vrcholu také Milana.
A v ten okamžik jsme si oba uvědomili ty rozzářené tváře, které na nás shlížely z hlediště. Naštěstí nás od nich oddělila opona. Nikdo ale zřejmě nic nepoznal, protože dokonce i šéf nás pochválil, že to byl náš nejlepší výkon. Na výplatě nás potom za toto představení čekal menší finanční bonus.