Sex s buclatým mužem zákona
Auto jsem po rozvodu nutně potřebovala, protože jsem bydlela na sídlišti kousek za městem a neměla jsem se jak jinak dostat do práce a svého syna Tomáše, jsem každé ráno musela dopravovat do školy. Po rozdělení majetku mi zůstala naše ojetá Fabie a garsonka, ve které jsme se synem tak tak vešli. Bývalý se snažil mi život znepříjemnit, jak jenom mohl, za každou cenu se snažil získat malého do péče. Já jsem ale rozhodně nechtěla dovolit, aby mého chlapce vychovávala ta jeho blonďatá o dvacet let mladší sekretářka, která by mohla být Tomášovou starší sestrou.
Od toho okamžiku jsem si na všechno dávala velmi dobrý pozor. Aby syn chodil čistě oblékaný a do školy vždy přišel včas, abych v práci nebývala moc dlouho, ale stíhala všechny svoje povinnosti, aby doma byl dostatek jídla a udržován pořádek. Na jakýkoliv prohřešek jsem totiž dostávala zlostné zprávy bývalého manžela, který se marně pokoušel najít důvod, proč by mi měli syna odebrat. Díky této neustálé kontrole se ze mě stala doslova dokonalá matka, která si nemohla dovolit jedinou malou chybičku, protože ta by se v očích a hlavně potom slovech manžela změnila v ohromnou závadu.
Jediným problémem bylo stále moje nedokonalé řízení. Díky obrovskému tlaku se moje řidičské schopnosti snad ještě zhoršily, pokud to vůbec bylo možné. Svoje telefonní číslo jsem skoro rozdávala na potkání, jak jsem se všechno snažila řešit mírovou cestou, aby se o mém dalším ťukanci nedoslechl bývalý manžel a já nepřišla o syna. Tomáška jsem uplácena lízátky a sladkostmi, aby o mé slabosti pomlčel před otcem a nedával mu tak záminku pro hádky a volání sociálky. Auto jsem pravidelně po nocích polepovala barevnými kusy izolepy, a co šlo, tak vyměňovala sama. Na některé opravy jsem musela zajet do servisu, kde už moje údaje znali nazpaměť. Čím vyšší byl počet nechtěně sražených popelnic, tím více jsem se při řízení potila a snažila. Pořádně už jsem kvůli tomu ani nespala.
Opravdový problém ale nastal jedním jediným telefonátem. Sekretářka ze školy mého syna mi volala, že je Tomáškovi špatně, a tak abych si pro něj přijela. Na stole jsem měla hromady důležitých papírů a ani ne za hodinu měla začínat schůze. Byla jsem si ale až moc dobře vědomá toho, jak by to dopadlo, kdybych si pro syna nepřijela. Sekretářka by zavolala mému manželovi a ten by z této záležitosti potom udělal ohromnou kauzu alá, že nezvládám své mateřské povinnosti. Před očima se mi udělalo rudo a okamžitě jsem se rozhodla.
Sekretářce jsem řekla, že tam budu za deset minut.
Z kanceláře jsem doslova vyběhla, nedívala jsem se ani doprava ani doleva a doufala, že si mého odchodu nikdo nevšimne. Než jsem nastartovala auto, ještě jsem zavolala vedoucímu s tím, že se mi najednou udělalo šíleně zle, a tak jsem musela nutně odejít. A pak už jsem vyrazila do ulic.
Ruce se mi nervozitou lepily k volantu a pomalu mi začínalo být doopravdy špatně. Na situaci před sebou jsem skoro nedávala pozor, jak rychle jsem se řítila po silnici a tak tak se vyhýbala dalším autům. Rychlostí blesku jsem se blížila k synově škole.
A prozatím bez nehody.
Najednou jsem ale za sebou uviděla policejní majáček a polilo mě horko. Jela jsem ještě další minutu a doufala, že mě chce jenom předjet, ale po uplynutí několika okamžiků mi bylo jasné, že tu jde o mě. Zajela jsem ke kraji silnice a s tlukoucím srdcem čekala na policistu.
Byl to postarší tučný chlápek, který s funěním vylezl z auta. Když mě požádal o doklady, skoro jsem dostala zástavu. Moc dobře jsem věděla, že mi zbývají poslední body a pokud mi napíše pokutu, přijdu o řidičák a tím pádem také o možnost vozit syna do školy. A když ho nebudu moc vozit do školy, manžel mi ho sebere. A to jsem nemohla dopustit.
S pláčem jsem policistu začala prosit, aby mi odpustil, ať už jsem udělala cokoliv a dal mi ještě jednu šanci. Že si nemohu dovolit pokutu, protože bych tím pádem přišla i o syna. Apelovala jsem na jeho milosrdenství a doufala, že ho ženské slzy obměkčí.
A taky že ano. Jenomže něco za něco.
Zděšeně jsem si vyslechla návrh toho pupkáče a vteřinu dokonce přemýšlela o tom, že na to šlápnu a prostě mu ujedu. Racionálně jsem ale věděla, že tím bych všechno jenom zhoršila. A tak jsem poslušně nakonec vylezla z auta a poodešla kousek do lesa, u kterého mě policista zastavil. Za nejbližším keřem jsem klekla na kolena a nechala si od něho nacpat jeho ptáka do pusy. Pořádně si přidržoval moji hlavu a vrážel mi svýho malýho tlustýho klacka hluboko do krku, nehledě na to, jak hodně jsem se dusila. Tiše si přitom mručel slastí.
Narážel si moji hlavu mezi nohy a do úst mi cpal komplet celé nádobíčko i s varlaty. Kouřila jsem mu ho důsledně a chvílemi ho mírně kousala, aby si tu kuřbu pořádně užil.
Asi po pěti minutách mě zastavil a plácnul mě po zadku. Chtě nechtě jsem musela kalhoty spustit dolů a nechat si ho tam šoupnout. Policista mě drapnul za boky a nabodával si mě na svůj malý kolík. Jemu to sice dělalo dobře, ale já necítila skoro nic. Vnímala jsem ho, jak do mě vstupuje a zase vystupuje, ale uvnitř sebe jsem ho nevnímala. Jeho čůráček mi klouzal do kundičky a policista se zakloněnou hlavou přitom slastí hýkal. Pak se nade mě nahnul a drapnul mě za prsa. Drsně je hnětl v buclatých rukách, až do mě zatínal nehty.
Jeho pták mlaskavě zajížděl do mě a ven, do mě a ven. Naštěstí to ale netrvalo dlouho a on se udělal. Cítila jsem, jak ztuhnul a se skřeky sebou divně cukal. Pak ho ze mě spokojeně vyndal, otřel si ho o můj zadek a zastrčil si ho zpátky do kalhot. Potom prostě zkonstatoval, že žádný přestupek neviděl a zřejmě se spletl, tudíž mohu pokračovat v jízdě. Než jsem tak učinila, otřela jsem si jeho sperma kapesníkem. Jakmile jsem dojela ke škole, všimla jsem si auta mého bývalého manžela. Přijela jsem pozdě.