Znásilněný v parku
Ale popořadě.
Od vždycky jsem byl jedině na ženy. Nikdy mě nenapadlo ani to, že bych mohl experimentovat, vyzkoušet něco nového. Prostě mě to nelákalo. Věděl jsem, co mě přitahuje, tak proč přemýšlet nad něčím, co by stejně nefungovalo?
Momentálně jsem měl asi roční známost. S přítelkyní Marií jsme spolu dokonce i bydleli a všechno nám klapalo tak, jak mělo. Rozprostírala se před námi naše společná budoucnost a my se jí oba nemohli dočkat. Na všechno ale bylo času dost. Zatím jsme si plánovali jenom společnou dovolenou a brzké pořízení společného domácího mazlíčka. Měli jsme vyhlédnutého jednoho jezevčíka, který by byl tak akorát velký společník do našeho nevelkého bytu. I ten jsme chtěli jednou opustit a postavit si vlastní domeček, kde vychováme naše děti.
Všechny tyhle sny se mi zbortily jedno brzké ráno. Pravidelně jsem chodil běhat ještě předtím, než jsem musel odejít do práce. Nabíjelo mě to energií a připadal jsem si potom plný života. Ještě než Marie vstala, tak jsem se trochu protáhl a do kávovaru připravil ranní dávku. Kromě toho jsem ještě připravil vafle a šlehačku, abych, až se vrátím, jí mohl připravit snídani do postele. Zanechal jsem všechno připravené a vyběhnul do nedalekého parku.
Bylo opravdu velmi časně ráno, skoro ještě tma, když jsem obíhal roh ulice, kde jsme bydleli, a přes silnici vběhl do svěží zeleně. Nikdo nebylo ani živáčka, celý park a všechny cesty jsem měl jenom pro sebe. Tak jsem to měl nejraději. Nikdo, kdo by mě rušil svým funěním nebo dupáním při běhu. Nic, jen krásné ticho a probouzející se den.
Všechno bylo prostě perfektní a to až do okamžiku, kdy jsem probíhal kolem jednoho keře. Pak jsem se najednou ocitl na zemi, ani jsem netušil jak. Hlava mi třeštila a až ve chvíli, kdy jsem se dokázal zaměřit na jeden bod, jsem si uvědomil, že ležím na zádech a na břiše mi někdo sedí. A v ruce drží ostrý nůž.
Ačkoliv mluvil, jeho slova mi nedocházela – jak mi třeštila hlava, nedokázal jsem si jeho slova poskládat do vět a souvislostí. Držel jsem se za spánky a připadal si, jako kdybych měl pořádnou kocovinu. Ten chlápek na mém břichu ale očividně neměl tolik trpělivosti, a tak mi nůž strčil rázným pohybem pod krk. V onen okamžik jsem vystřízlivěl a došla mi závažnost situace. Po očku jsem se díval okolo sebe a doufal v zázrak, že se někdo objeví poblíž. Nic takového se ale nekonalo.
Ten chlap chtěl po mně peněženku a všechny cennosti, které jsem u sebe měl. Bez odporu jsem mu dal všechny svoje platební karty a menší obnos, který jsem měl v kapse, abych domů přinesl čerstvé rohlíky. Sundal jsem si dokonce také hodinky, které jsem dostal od rodičů za zvládnutí maturity. Dělal jsem všechno, co ten násilník chtěl. Jenomže to ještě nebyl konec, jak jsem si mylně myslel.
Chlápek mě najednou otočil na břicho a pohladil mě po hlavě. Úplně jsem strnul. Pak mi přejel po těle a zmáčknul mi zadek a při tom slastně vzdychnul. Zděšeně mi došlo, co to dělá. A moje podezření se vzápětí potvrdilo, kdy se ze mě zvednul a s nožem pod krkem mě donutil dojít k nejbližším keřům. Tam mi řekl, abych si zase lehnul na zem, a když jsem se chtěl vzpírat, zaryl mi nůž do kůže. Cítil jsem, jak mi po krku teče potůček krve.
A tak jsem poslechl.
Lehl jsem si na zem a nechal ho, aby si na mě zase sednul. Řekl mi, abych se nijak nevzpíral, jinak mě to bude setsakramentsky bolet. Samozřejmě jsem neměl křičet ani se pokoušet utéct, protože jinak by mě bez milosti podřízl. Slzy mi tekly po tváři, když jsem sliboval, že nic z toho neudělám. Poslušně jsem ležel obličejem k zemi a čekal, co se bude dít.
Kalhoty už jsem měl stažené u kolen, když jsem pocítil, jak mi něco maže kolem análu. Asi u sebe nosil nějakou vazelínu. Vypadalo to, že to nedělá poprvé.
A pak mi ho tam zasunul. Bolestí jsem se neudržel a vykřikl. Za což se mi dostalo další výhružky a surového rýpance do zad. Bolestí, bezmocí a strachem jsem se třásl a polykal slzy. Zběsile jsem se kousal do jazyka, abych už znovu nekřičel a zároveň zarýval nehty do trávy. Bolest nepolevovala, naopak byla čím dál horší. Ale ten chlap si to očividně užíval. Slastí funěl a pomalu přirážel. Cítil jsem ve vnitřnostech jeho ptáka a dělalo se mi z toho zle. Chtělo se mi křičet, volat o pomoc, zvracet odporem,… nezvládl jsem ale nic z toho. Bez odporu jsem ho nechal, aby mi vymrdal zadek. V rukou mi drtil moje půlky a zároveň si mě tak přidržoval, aby se mu lépe přiráželo. U toho tiše sténal a mumlal si něco o děvkách.
Bezmocně jsem čekal, až bude konec.
Předtím si mě ale otočil ještě na záda a surově mi ho strčil do pusy. Málem jsem se pozvracel, ale on mi na krk znovu přiložil a nůž a donutil mě, abych mu ho kouřil. Poslušně jsem to tedy udělal, ale žaludek se mi obracel naruby. Ptáka měl povadlýho, ale i tak jsem cítil jeho žalud hluboko ve svém krku.
A pak konečně všechno skončilo. Chlap se mi vystříkal do pusy, donutil mě to spolknout a pak mi řekl, že jsem byl moc dobrej. Nato mě praštil do hlavy, abych byl dezorientovaný a hned za ním neběžel. I tak jsem nic podobného v plánu neměl. Se slzami v očích a s velkou hanbou jsem se dokázal postavit na nohy až o patnáct minut později. Zdrceně jsem seděl v parku a nevěděl, co si najednou počít.