Přiznání mého kamaráda
Jmenoval se Roman a opravdu mu bylo stejně jako mně. Dokonce měl po prázdninách nastupovat do naší třídy. Okamžitě jsme si spolu padli do noty. Ještě ten den, poté, co jsem jim pomohl nastěhovat do jejich domova krabice, jsme s Romanem prošli město, abych mu ukázal, kde co je a kde co najde. Úplně mě dostalo, jak dobře jsme si rozuměli. Znali jsme se jedno odpoledne, ale já měl pocit, jako kdybychom spolu vyrůstali od kolébky.
Když jsme se rozloučili, byl jsem z toho paf. Žádného opravdového kamaráda jsem neměl, a tak jsem si ho chtěl vytvořit z Romana. A celkem se mi to dařilo.
Snažil jsem se, aby se se mnou neustále bavil, takže jsem vymýšlel blbosti, tahal ho ven, na procházky, na kopanou, na zmrzlinu, apod. Bylo to fajn, i když začala škola. Sedli jsme si spolu do lavice a neustále dostávali od učitelů poznámky za to, že se spolu bavíme. Ani ne po měsíci jsme byli opravdu nerozlučná dvojka, kdy jsme jeden bez druhého nedali ani ránu.
A potom se Roman začal chovat trochu divně. V mé přítomnosti se najednou choval nejistě a všimnul jsem si, že si neustále otírá dlaně do kalhot. Připadalo mi, jako kdyby mi chtěl něco říct, ale v krku měl knedlík. Začal jsem se obávat, že už se nechce kamarádit, že se se mnou třeba nudí nebo něco takového. Nechtěl jsem ale o něj jako kamaráda přijít, a tak jsem se rozhodl do toho jít naplno.
Romana jsem nespouštěl z očí, neustále jsem ho vodil někam ven. Skoro dennodenně jsme spolu někde byli, chodili jsme do kina, blbi na hřišti, lezli po stromech, jednoduše se bavili. Jeho chování se ale nezměnilo. Spíš mi přišlo, jako kdyby se to ještě zhoršilo. Byl jsem z toho zmatený a smutný.
Přestal jsem se snažit. Za Romanem jsem nechodil a on se mi víceméně taky vyhýbal. Naše velké kamarádství se najednou splasklo na pozdrav a to bylo všechno. Byl jsem z toho opravdu zdrcený, ale nevěděl jsem, jak to napravit. Obzvlášť, když Roman o něco takového zjevně neměl zájem.
Zavíral jsem se doma v pokoji a pařil na počítači hry. Nudil jsem se tak, až to bolelo.
Asi po měsíci tohoto stavu se najednou dole rozdrnčel zvonek a za dveřmi stál nervózní Roman. Kroutil si ruce nervozitou a po čele mu tekly potůčky potu. Vypadal skoro nepříčetně. Ztěžka ze sebe vykoktal, jestli by si se mnou nemohl promluvit.
Beze slova jsem si vzal boty a následoval ho ven. Roman prošel okrajem města a zamířil do polí, kde jsme často dříve lezli na stromy a užívali si klidu. I teď jsme se na jeden posadili a já mlčky čekal na to, co mi chce Roman říct. Ten se ale k ničemu neměl.
Asi po půl hodině jsem ztratil trpělivost a vybouchl jsem. Začal jsem na něj křičet, že nechápu, co se stalo, že jsem snažil a že se teda jako fakt omlouvám, jestli se mnou nudil, ale jestliže se mnou nechce kamarádit, tak za mnou neměl chodit, že jsem to z jeho chování pochopil moc dobře.
A najednou mě Roman uprostřed mého monologu políbil.
Zkoprněle jsem na něj zíral a nebyl schopný slova. A toho Roman využil.
Řekl mi, že vůbec nejde o to, že by se mnou nechtěl kamarádit, že naopak by se mnou chtěl náš vztah prohloubit. Přiznal se, že je homosexuál a že se mu od prvního okamžiku, kdy mě viděl, líbím. Nevěděl ale jak mi to říct, a tak se rozhodl mě nejdříve poznat. Jenomže s každou mou vlastností jsem byl lepší a lepší a najednou už se tím pocitem doslova zalykal, že nevěděl kudy kam. Už to prostě muselo ven, ale on se bál, že mě tím ztratí a navíc nechtěl pokazit takové přátelství, jaké mezi námi vzniklo.
Byl jsem doslova dojatý. Sice překvapený, ale dojatý. A co bylo podivnější, ta pusa mi vůbec nevadila. Nikdy jsem nepřemýšlel o tom, jestli náhodou nejsem i na kluky. Holku jsem nikdy neměl a zatím jsem neměl potřebu nad něčím takovým rozvažovat.
Ale teď to bylo jasné.
Seskočil jsem z větve, abych byl Romanovi blíž a na oplátku přerušil jeho monolog. Při tomhle polibku jsem zapojil také jazyk, kterým jsem kroužil kolem toho Romanova. Držel jsem si jeho hlavu těsně u té své a vnímal jeho voňavý dech. Bylo mi moc dobře.
S Romanem jsme slezli ze stromu a pak se začali vášnivě líbat. Roman mě natlačil na strom a přitisknul se na mě tak, že jsme doslova byli ptáka na ptáka. Ten jeho už byl ztopořený, že se sotva vešel do kalhot. A tak jsem mu ho ještě mnul, až mi při tom sténal do úst.
Pak si Roman klekl a rozepnul mi poklopec. Nebránil jsem mu, když mi z kalhot vyndával čůráka. Jazykem mi přes něho párkrát přejel, přičemž pohled měl upřený na mě. Vzrušením jsem skoro nedýchal.
A pak si ho dal do pusy. Bez toho, aby si pomáhal rukama, mi ho hulil a slastně u toho přivíral oči. Nic takového jsem ještě necítil – nehty jsem zarýval do stromu a srdce mi skoro vyskočilo z hrudi.
Roman si rozepnul svoje kalhoty, a zatímco mě kouřil, honil si svýho ptáka. I pohled na to, jak si ho honí v ruce, mi připadal vzrušující. Byla to jen chvilka a já se udělal Romanovi do pusy. A vteřinku po mě se udělal i on.
Poté jsme si nandali kalhoty a usmáli se na sebe. Domů jsme se vraceli ruku v ruce a s přiznáním na našich rtech. Nic nás nemohlo zastavit.