Tvrdá jurisdikce
Nyní měl za svá zvěrstva skončit před soudem. Veřejnost všechno bedlivě sledovala a hltala každé slovo, které o tom bylo napsané. Pracuji pro jedny jisté velké noviny, které zde nechci jmenovat, ale co je důležité, i já jsem dostal od šéfa nařízení, pořídit co nejlepší reportáž, kterou bychom mohli otisknout. A samozřejmě chtěl něco, co se v jiných novinách neobjeví.
A to byl problém.
Veřejnost totiž byla od soudu vykázána a všechny informace se bedlivě hlídaly. Stejně tak vrah byl hlídán čtyřiadvacet hodin denně a jeho právník mu dal zákaz komunikovat jakkoliv s médii či tiskem. Byl jsem nahraný.
Druhý den mělo ono šílenství propuknout, a tak jsem se vyzbrojil propiskou a zápisníkem. Doma jsem si skoro celý večer zkoušel před zrcadlem obličeje, výstupy a dialogy, které by mi mohly pomoci se dostat alespoň do blízkosti pana Kováře.
Jakmile jsem se hodinu před začátkem procesu dostavil před budovu soudu, strnul jsem. Všechny ulice kolem dokola byly uzavřené a dobrých dvě stě novinářů, fotografů a kameramanů se tísnilo za páskami, před kterými hlídalo na třicet policistů. S povzdechem jsem si uvědomil, že v podstatě nemám ani tu nejmenší šanci získat něco lepšího než rozmazaný snímek z dálky. I tak jsem ale vyčkal příjezdu vraha a jeho obhájce a ozbrojené eskorty.
Pan Kovář se ani nepokoušel skrývat. Naopak šel s hlavou vztyčenou a skoro to vypadalo, že si cvakání a blýskání fotoaparátů užívá. Jeho obhájce se ho snažil popohnat směrem do budovy, zatímco se skoro až opovržlivě rozhlížel po těch davech.
A v tu chvíli jsem zpozorněl. Jeho obličej mi byl povědomý. Vlasy pomádou přilepené ke spánkům, protože jinak by nedržely, modré chladné oči a kamenný výraz v jeho tváři. Byl to Jakub Zaháňka, můj spolužák ze střední školy.
V těle jsem pocítil mírné zachvění při pohledu na jeho pevné tělo. Co však bylo důležitější, naskytla se mi příležitost, jak se zkusit dostat blíže k tomu případu. Jakmile pan Kovář i Jakub zmizeli v nitru budovy, odešel jsem, protože jsem si byl naprosto jist, že tam nikoho nepustí. A cesta ven bude vypadat stejně jako ta dovnitř.
Netrpělivě jsem vyčkával až do večera, než jsem sebral dostatek odvahy, abych Jakubovi zavolal. Zvedl to až na páté zazvonění a podrážděným hlasem se zeptal, kdo to je. Zřejmě ho novináři a tisk bombardovali každou chvíli. Jakmile jsem se mu ale představil, jeho hlas zjihl. Ačkoliv mu bylo zřejmé, že po něm chci rozhovor pro noviny, rozhodl se dát si se mnou schůzku.
Hned druhého dne jsme se sešli v kavárně naproti mému bytu, kde prodávali nejlepší moka ve městě. Jakub přišel přesně na čas a dokonale upravený. Na sobě měl perfektně padnoucí oblek a těsnou kravatu. Na tváři měl drobný úsměv, který se mi vždycky líbil. S Jakubem jsme na střední škole byly kamarádi a vlastně i něco víc. S ním jsem prožil svoje poprvé.
Rozhovor u kávy byl opravdu velmi příjemný. Vzpomínali jsme na staré dobré časy, když jsme byli ještě kluci. Na to, jak jsme k sobě měli blízko. Hřálo mě to u srdce. A nejvíce potom zjištění, že Jakub není ženatý ani zadaný. Jakmile jsem to zjistil, odvážil jsem se a pozval ho do svého bytu. A rozhodně nebylo překvapením, že souhlasil.
Jakmile se za námi zaklaply dveře, zarazil jsem se a jenom si ho prohlížel. Měl nádherný úsměv, kolem kterého se mu od smíchu vytvořily menší vrásky. Svýma očima mě propaloval a já cítil, jak se mi pod jeho pohledem začíná vařit krev. Bál jsem se ale cokoliv udělat, abych tuhle atmosféru nepokazil. Navíc jsem si nebyl jistý, jestli cítí to samé. A tak jsem ho pozval dál a uvařil nám další kafe.
Posadili jsme se na gauč a napětí v místnosti by se dalo krájet. A pak Jakub udělal to, čeho já jsem se neodvažoval. Otočil se ke mně, rukou mi zajel mezi nohy a ústa mi přitiskl na ta moje. Měl rozpálené rty a jeho jazyk chutnal po kávě. Nečekal jsem na nic a polibek mu opětoval. Přitiskl jsem se k němu a pocítil na své hrudi jeho pevné tělo, na kterém se mu napínaly svaly. Vzrušení mě probíjelo jak elektrický proud. Nic takového jsem necítil od střední školy.
Bez dalšího otálení jsem mu sundal kalhoty a vzal jeho krví napumpovaný penis do ruky. Několikrát jsem přes něj přejel a pak si ho dal do pusy. Jakub vzdychal vzrušením, když jsem jazykem přejížděl nahoru a dolů. Jeho sténání mě vzrušovalo, a tak jsem si zároveň začal honit ptáka.
Vzrušením mi pořádně ztuhl pyj. Už jsem mu ho tam chtěl vrazit. A tak jsem naposledy vsál jeho velkýho čůráka a klekl si. Jakub poloseděl na gauči, zatímco já jsem mu několika prsty prozkoumal anální otvor a pomalu ho připravoval na to, že do něj proniknu. Když jsem ho do něj zasunoval, dělal jsem to pomalu a líbal ho přitom. Jakmile byl tam, začal jsem se mírně pohybovat. Jakub mi sténal do úst a jazykem mi kroužil kolem toho mého. Do ruky si vzal svůj penis a začal si ho honit, zatímco já jsem čím dál rychleji přirážel. Cítil jsem napětí v celém svém těle.
Jakub se po chvíli zvedl a položil si mě na gauč. Naslinil si prsty a vášnivě mě líbal, když mi strkal prsty do análu. Šíleně mě to vzrušovalo. Ale to rozhodně se to nevyrovnalo tomu, když do mě zasunul svůj klacek. Steny jsem se přímo zalykal, když se ve mně začal pohybovat tam a zase zpátky a k tomu mi honit penis. Mírná bolest se míchala se vzrušením a to takovým způsobem, že jedno nešlo odlišit od druhého.
Trvalo to jen chvíli a já vyvrcholil. Jakub potom ale neustal a dál mírně přirážel, dokud se neudělal i on na moje břicho. Zadýchaně se potom vedle posadil a s úsměvem se na mě díval. Po chvíli konstatoval, že za takový výkon si zasloužím odměnu.
Jako jediné noviny jsme druhého rána otiskly exkluzivní rozhovor s vrahem panem Kovářem.