v autě

Jsem řidič tiráku. Dost často bývám na cestách, proto ode mě utekla manželka i s dětmi. Nebyl jsem doma a dost jsem je zanedbával, jsem si toho vědom. Tak to ale v životě prostě chodí. Na cestách jsem byl sám, doma jsem byl sám, i když jsem vlastně žádné opravdové doma neměl. Proplouval jsem životem s volantem a pivem v ruce, aniž bych se na někoho musel ohlížet. Byl jsem jenom já proti celému světu a naprosto mi to tak vyhovovalo.

Pracovala jsem jako taxikářka už čtyři roky a za tu dobu jsem svezla už pěknou řádku chlípníků. Většinou ožralí chlapi se na mě sápali přes malé okénko, které jsem nechávala otevřené jenom tak, abych slyšela, kam to chtějí jet. I když mi to stejně kolikrát nebyli ani schopní říct, jazyk se jim motal, jako vítr v bedně a srozumitelná věta z nich lezla jako z chlupatého koberce. Podobných případů jsem toho večera odvezla už asi pět a to ještě nebylo ani jedenáct hodin večer.

S manželkou jsme jeli na návštěvu k její sestře. Byla to taková ta klasická, nudná, rodinná večeře, kdy jste rádi, že před sebou máte talíř a nemusíte pořád se všemi komunikovat. Dalším typickým aspektem je neustálé sledování hodinek a snaha silou vůle urychlit obíhání ručiček.