sex s nevrlou babčou

KATEGORIE: Zralé ženy

Sex s nevrlou babčou

Autor:
Miroslav L.
Publikováno:
16. 9. 2015
Přečteno:
10942x
Pracoval jsem jako stážista u jedné pečovatelské služby. Každý den jsem docházel do senior centra a se zdejšími staršími lidmi hrál šachy, povídal si s nimi o jejich dětem, radil jim s křížovkami a tak nějak celkově se snažil zlepšit jejich životy. Měl jsem svou „práci“ velmi rád a byl jsem na ni hrdý. Vždycky mi stačilo jen se podívat na ty smutné stařečky, za kterými jejich vlastní děti jezdily jen na Vánoce a jejich narozeniny, aby za půl hodiny mohly zase odjet. Já jim dával pocit, že se o ně někdo zajímá, věděli, že si se mnou mohou povídat, o čem chtějí, a já je neodmítnu.
article

Co tam najdete:

Kde se to odehrává:

Po nějaké době jsem začal pomáhat i s roznášením obědů pro několik málo seniorů, kteří žili sice v okolí centra, ale odmítali se tam odstěhovat. Už si ale ve většině případů nedokázali sami uvařit, a tak si objednávali jídlo z centra. Nosil jsem jim ho pravidelně mezi jedenáctou a dvanáctou a dával si pozor, aby jídlo bylo pořád horké.

Většina z nich byla za tuto službu velmi vděčná, sem tam mi někdo z nich podstrčil i čokoládu nebo nějakou pětikorunu. Samozřejmě jsem si to brát nechtěl, ale ve chvíli, kdy už se málem strhla hádka, jsem si to pro klid strčil do kapsy a neřešil to. Jenom jedna paní byla hrozně nepříjemná. Vždycky, když jsem na ni zazvonil, otevřela mi s naštvaným výrazem, na pozdrav ani neodpověděla. Bafla do ruky to, co jsem jí přinesl a beze slova zalezla zase do své chýše. Byl jsem z jejich reakcí tak trochu rozpačitý.

V senior centru jsem si potom o ní povídal s jednou zaměstnankyní a to, co mi řekla, mě vedlo k soucitu s touto starou ženou. Měla totiž tři děti a asi čtyři vnoučata, ale nikdo z nich se o ni nechtěl starat. Jediné, co je zajímalo, byl její dům a majetek, když tedy přijížděli k ní domů na „povinnou návštěvu“, zklamaně zjišťovali, že ještě žije. Když jim došlo, že má tuhý kořínek, rozhodli se, že ji vystrnadí jinak. Jednoduše ji přestěhují do senior centra a oni si tak budou moct s jejím domem dělat co chtějí. Ta babča je ale samozřejmě prokoukla, oni ani nijak zvlášť svůj záměr netajili, a odmítla se odstěhovat. To její děti tak naštvalo, že za ní přestaly jezdit. Vůbec jí nepíšou, nevolají, nenavštěvují ji, jenom se sem tam před jejím domem objeví auto, aby někdo zkontroloval, jestli ještě dýchá.

Nyní už jsem chápal, proč byla ta stařenka tak rozzlobená. Bylo mi jí líto a rozhodl jsem se, že ji stůj co stůj musím rozveselit. Po práci v centru jsem si tedy naplánoval, že se u ní znovu stavím a trochu si s ní popovídám. Určitě jí musí chybět nějaký lidský kontakt. Podle té pracovnice totiž v podstatě vůbec nevycházela z domu – všechno, co šlo, si nechávala doručovat. Prý se totiž bála, že kdyby odešla, někdo z jejich dětí by mohl přijet a přemontovat zámky, takže by se dovnitř už nedostala.

Bylo mi smutno z toho, jak se ta rodina chová ke své příbuzné, ale nebylo v mé moci, abych změnil tenhle tragický příběh. Jediné, co jsem mohl, bylo věnovat té paní trochu svého času a připomenout jí, že samota není jediný způsob, jak trávit život.

Jakmile mi tedy skončila „šichta“ v senior centru, vypůjčil jsem si pár společenských her z jejich společné místnosti a vydal se za tou paní Krausovou. Nejdříve jsem na ni zkusil několikrát zazvonit, ale dokonce ani záclona se nepohnula. Paní už moc dobře věděla, kdy k ní chodí jaká služba a nikomu dalšímu nechtěla otevírat.

A tak jsem na ni zkusil zavolat a vysvětlit jí, co tady dělám a že mě zná, že jí pravidelně nosím obědy. Po těchhle slovech se malinko odrhnula záclona v pokoji a za ní se objevil nedůvěřivý obličej paní Krausové. Vyndal jsem z batohu několik her, aby viděla, že opravdu nemám zlé úmysly a chci si s ní jenom popovídat.

Záclonka se zahrnula a nastalo znovu ticho.

Čekal jsem další dobrou čtvrthodinku, ale když se nic nestalo, zklamaně jsem hry uklidil a chystal se odejít. Když jsem byl asi pět metrů od domu, zaslechl jsem v zámku rachotit klíč. Zpoza vrat na mě koukala paní Krausová. Beze slova dveře otevřela trochu víc a krokem zpět naznačila, že můžu vejít dovnitř.

V duchu jsem poskočil radostí, že se mi ji podařilo obměkčit.

Ačkoliv dům zvěnčí, nevypadal moc pěkně, uvnitř to bylo krásné. I když byla paní Krausová stará, nepáchla tu zatuchlina a pokoje byly vybaveny celkem moderně. Spořádaně jsem se posadil na modrou pohovku a z batohu znovu vytáhnul hry. Paní Krausová se na mě beze slova dívala. Rozložil jsem tedy dámu a udělal první tah. Nejdříve se na mě asi deset minut dívala, ale poté neodolala a také táhla.

Asi po hodině a půl jsme společně odehráli několik partií a paní Krausová se zdála v dobrém rozpoložení. Byl jsem rád, že můj nápad k něčemu byl. Pak jsem si ale musel odskočit – záchod jsem viděl cestou, a tak jsem jí jen oznámil, že jsem hned zpět.

Když jsem se vrátil, paní Krausová neseděla na svém místě. Zmateně jsem se rozhlížel po místnosti, když tu jsem najednou ucítil tupou bolest na hlavě a spadl jsem na zem. A paní Krausová mi oznámila, že teď se budou hrát hry podle ní.

I když to byla stará žena, sílu měla jako býk. Dotáhla mě na sedačku a už jsem cítil, jak mi stahuje kalhoty. Byl jsem ale tak ochromený tou ránou do hlavy, že jsem se jí nedokázal bránit.

Z kalhot mi vytáhla splasklého ptáka a bez skrupulí si ho nasoukala jako žížalu do pusy. Cítil jsem, jak se mi její bezzubá čelist otírá o čůráka, a ten se pomalu ale jistě staví do pozoru. Při kouření si pomáhala rukou, aby to šlo rychleji. Penis jí klouzal až do krku a mizel v jejích ústech společně s varlaty. Když byla paní Krausová mladší, musela to být přebornice v kouření.

Když už se jí zdálo, že jsem připravený, vykasala si domácí šaty a odhalila svou stoletou kundičku. Tedy jsem ji tušil pod tmavými chlupy. Ona si naslinila ruku a zajela si s ní do rozkroku. Potom na mě obratně naskočila a zasunula si mýho ptáka dovnitř. Pomalu na mě poskakovala a s obtížemi korigovala pohyby. I tak ale na mým čůrákovi poskakovala jako káča. Já jsem se začínal probírat z té rány do hlavy, ale ona mi řekla, abych ještě chvíli vydržel.

Uvnitř mě bojovaly dva pocity – pud sebezáchovy a touha, aby paní Krausová byla spokojená. Nakonec zvítězil ten druhý.

Prsa jí poskakovala na hrudi, když se nabodávala na můj klacek znovu a znovu. Oči se jí přitom klížily slastí. Můj čůrák v ní doslova rotoval.

A najednou se mi kolem něho její kundička sevřela. Bylo to skoro až bolestivé, jak s sebou cukala v orgasmu a přitom pevně svírala mýho čůráka. Když to po asi minutě odeznělo, svalila se vedle mě na pohovku a spokojeně mě poplácala po obličeji. Bral jsem to jako pokyn, že můžu jít. Sbalil jsem si tedy věci a okamžitě zmizel.

Když asi o měsíc později paní Krausová zemřela, zjistil jsem, že svůj dům i všechen majetek, nechala přepsat na mě. Byl jsem z toho v šoku. Vždyť jsem se při tom sexu ani nesnažil.

Po přečtení celé povídky se prosím přihlašte, popřípadě proveďte registraci. Po registraci, která je zcela zdarma, získáte neomezený přístup ke všem povídkám. Zároveň vám bude umožněno jednotlivé povídky hodnotit a komentovat.

 

Registrovat

Přihlásit

 

 

 

 

Chcete dočíst až do konce?

Naše povídky jsou zdarma, vyžadují pouze Vaše přihlášení. Připojte se do našeho klubu a získejte 100% přístup do všech kategorií a povídek.

nebo
Vstoupit přes Facebook
Ochrana osobních údajů | Kontakt

Email odeslán

Děkujeme, na Vaší adresu Vám byl zaslán email s aktivačním odkazem. Pro dokončení vaší registrace pokračujte kliknutím na tento odkaz.

Ochrana osobních údajů | Kontakt

Gratulujeme Vám,

už jste pouze kousek od možnosti připojit se do našeho exkluzivního čtenářského klubu. Nyní již stačí pouze vyplnit Vaše heslo pro příští přihlášení a pokračovat kliknutím na tlačítko Aktivovat účet

Ochrana osobních údajů | Kontakt