zralé ženy

Konečně jsem uslyšela klapnout vchodové dveře. Přišla jsem do chodby s bičíkem v ruce. Každý krok se rozléhal díky mým vysokým kozačkám na podpatku. Smyslně se mi přitom hýbaly boky. Zatvářila jsem se rozzlobeně, a přitom vztekle uhodila do lavice s botami. A to tak, až se mi na nose posunuly falešné brýle. Narovnala jsem si je a spustila. Vyčetla jsem tomu bídákovi, že jde pozdě a tentokrát si ten pozdní příchod opravdu vyžere. Otočila jsem se beze slova a odcházela do zadního pokoje. Manžel za mnou nešel, tak jsem ho uhodila bičíkem po tváři, až se mu tam objevil červený šlinc. Poté si to okamžitě rozmyslel a následoval mě se sklopenou hlavou.

Když jsem přišel do stáje, moje kovbojka už na mě čekala se založenýma rukama. Okamžitě jsem se vysvlékl a oblékl si postroj. Měl jsem na sobě jenom latexové slipy, které se mi zařezávaly do zadku. To bylo všechno. Kovbojka si nasadila klobouk a švihla mě za moji opozdilost po půlkách. Jako kdyby se mi na nich rozhořel oheň, hrozně to pálilo. Ale nejenom tam, s tou bolestí se mi postavil i pták.

Byl jsem překvapený, když se Monika ozvala a chtěla se se mnou sejít v našem oblíbeném hotelu. Na pozici milenky u mě Monika pracovala přibližně tři čtvrtě roku. Za tu dobu jsme si prošli obdobím naděje, kdy si ještě bláhově myslela, že se kvůli ní rozvedu, a potom obdobím deprese, kdy si uvědomila, že k tomu nikdy nedojde. Nedával jsem jí falešnou naději, ona si ji uměla dát sama, udržoval jsem si ji ale v takovém tom napětí, že vždycky je všechno možné. Monika nikdy nebyla ten typ, který by házel do schránky fotky nevěrníkově manželce nebo dokonce manželce telefonovala. Přesto mi přišlo, že po našem posledním rozhovoru už tohle dál absolvovat nechce. Můj velkej pták jí ale očividně chyběl.