lolitky, teen

Přítel mi na naše výročí slíbil opravdu velké překvapení. Obvykle býval velmi vynalézavý, takže jsem se těšila, jak malá holka na Vánoce. Když konečně ten den nastal, jen těžko jsem se v práci soustředila. Neustále jsem se ohlížela, kolik je hodin, abych už mohla zamířit domů k Tomášovi. Jen se ručičky dotkly páté hodiny odpolední, vystřelila jsem z kanceláře a nedočkavě utíkala ven z budovy. Jak jsem ale nedávala pozor, s někým jsem se tvrdě srazila ve dveřích. Když jsem se s omluvami sbírala na nohy, poznala jsem, že je to Tomáš. Přišel mi do práce naproti. Chtěl, abych s ním hned teď okamžitě šla. Přemlouvala jsem ho, abych si mohla jít dát domů alespoň tašku a převléknout se z pracovního oblečení, ale striktně to odmítal. Bylo mi to sice trochu podezřelé, ale jelikož neustále opakoval, že musíme dorazit včas, nechala jsem se umluvit.

Každý den chodím venčit svého psa, který je naučený, že kolem desáté večer se jde ven na procházku. Ať prší nebo jsou kroupy, tak je to jedno – je to jeho čas a prostě musíme jít. Stejně tak tomu bylo i jednoho deštivého večera, kdy venku lilo jako z konve a na ulici nebyla ani noha. Každý rozumný člověk se raději šel schovat.