Nezvaný návštěvník
Znuděně jsem procházela nějaké recepty na internetu, ale stále mi nic ne a ne padnout do oka. Nakonec jsem se rozhodla, že se k tomu vrátit později. Namísto toho jsem se pustila do uklízení. Nejdříve jsem vyklepala menší koberečky v chodbě, a když jsem potom zametala, prozpěvovala jsem si. Měla jsem opravdu dobrou náladu, protože dneska večer jsme s Davidem měli oslavit naše první výročí.
Když jsem zametla chodbu, až se jenom leskla, zavolala jsem Davidovi, abych se ho zeptala, jakpak se má a v kolik hodin s ním mám počítat. Chtěla jsem se dostatečně upravit a načančat, než přijde. Vlastně jsem měla v plánu ho přivítat jen v sexy spodním prádle, které jsem si kvůli tomuto dni koupila před týdnem.
David telefon nebral, ale při hluku, který občas mívají v kanceláři, jsem se tomu ani moc nedivila. Řekla jsem si, že to zkusím později.
Po dokončení chodby, jsem se přesunula do obýváku, abych utřela prach a hezky to tam vyzdobila. Z prozpěvování mě vytrhl nějaký zvuk. Na chvíli jsem se zarazila a naslouchala tichu, které v domě nastalo.
Asi se mi něco zdálo, řekla jsem si a pokračovala v uklízení.
Vzápětí se mi ale zdálo, že slyším zapraskání podlahy v chodbě. Tentokrát už mi to nedalo a šla jsem se tam podívat. Nikde samozřejmě nic nebylo a já tento případ uzavřela, jako výplod mé příliš bujné fantazie.
Otočila jsem se, že se vrátím k úklidu, když v té chvíli někdo vyběhl z vedlejší místnosti a zezadu mě popadl. Chtěla jsem křičet, ale zacpal mu ústa rukou a chrčivým hlasem mi do ucha zašeptal, že se ani nemám pokoušet křičet. Na zádech jsem ucítila nějaký předmět a se zděšením si domyslela, že se jedná o nůž. Oči se mi plnily slzami a v ústech jsem měla sucho. Útočník byl příliš silný, než abych se zmohla na nějakou obranu.
Řekl mi, že nyní musím dělat všechno, co mi řekne, jinak, že mi ublíží. Pokud ale budu poslušná, neudělá mi nic zlého. Bez zaváhání jsem přikývla.
Nejdříve mi nakázal, že nesmím křičet a rozhodně se nepokoušet o útěk, ale poté, co mi po jeho silném tisku brněla ruka, jsem ani nic podobného neměla v plánu. Chtěla jsem, aby odešel a pokud to znamenalo, že ho mám poslouchat, nemínila jsem odporovat.
Přetočil si mě k sobě čelem a do obličeje mi prskl, abych si klekla. Snažila jsem se, si ho prohlédnout a zapamatovat si nějaké detaily, ale měl na sobě masku a přes oči zatmavené brýle. Neměla jsem šanci, a tak jsem poslechla.
Bylo mi jasné, co se bude dít, a tak mě ani tak moc nepřekvapilo, když si rozepnul kalhoty. Polykala jsem slzy a cítila se ponížená, ale když mi nakázal, abych vzala jeho penis do pusy, neodvážila jsem neposlechnout. Nejdříve jsem mu zamýšlela nějak ublížit, ale ve chvíli, kdy si vzal mou hlavu do dlaní a narážel si s ní na svůj pyj, jsem nedokázala myslet na nic, než na dýchání. Rval mi ho tak hluboko, že jsem nemohla skoro dýchat a v několika chvílích se o mě pokoušely mrákoty. Jeho nadržené chroptění se mi hnusilo, ale nedokázala jsem se soustředit na nic jiného.
Konečně mi nakázal, abych se postavila, načež mi roztrhl košili a podprsenku mi jenom sruloval pod prsa. Na ta se lačně vrhl, zatímco já jsem se ho pokoušela odstrčit. Když u mě byl takhle blízko, dělalo se mi zle z představy, co bude následovat. Konečně mi plně začalo docházet, že se opravdu schyluje ke znásilnění, a i když jsem si byla vědoma toho, že měl zbraň, chtěla jsem se bránit.
Okamžitě, jakmile vycítil můj odpor, mě povalil na zem a ačkoliv jsem se začala zuřivě bránit a prát, tak mi vcelku snadno sundal kalhoty. S kalhotkami se neobtěžoval, prostě je odsunul stranou a prudce do mě vniknul.
Vykřikla jsem šokem a bolestí.
On mi jednou rukou držel obě ruce nad hlavou a druhou mi zacpával ústa. Opět jsem nemohla skoro dýchat a jediné, co jsem vnímala, bylo, jak do mě zuřivě vnikal. Jeho dech se zrychloval a moje touha, aby bylo po všem, také. Z očí mi tekly slzy, zatímco jeho vzrušení narůstalo. Už jsem skoro neměla sílu, což zřejmě poznal, protože se několikrát odvážil sundat mi ruku z úst a prohmátnou mi prsa. Jednou dokonce zajel na můj klitoris, ale v té chvíli jsem ze sebe vyrazila z posledních sil křik, a tak mi zase zacpal pusu.
Jeho přirážení se zrychlovalo a já cítila, jak jeho penis tvrdne stále víc. Snažila jsem se mu bránit, ale neměla jsem žádnou sílu. Když konečně vyvrcholil, byla jsem napůl v bezvědomí. Rychle ze mě slezl a lehce mě popleskl po tváři, aby se ujistil, jestli jsem naživu. Ponížená a zahanbená jsem opět nabyla plného vědomí. Už jsem ani neměla slzy, abych oplakala svou pošpiněnou čest, když tu se stalo něco nemožného.
Ten útočník mě oslovil jménem!
Zděšeně jsem sledovala, jak si násilník sundává masku a pod ní se objevuje Davidova tvář. Byl celý rozzářený. Prý někde četl, že skoro tři čtvrtiny žen touží po tom, aby je někdo „znásilnil“, a tak se rozhodl, mi to dát k našemu výročí. Neměla jsem slov.
Z peněz, které jsem na něm vysoudila za citovou újmu, jsem si zaplatila psychiatra, ke kterému chodím ještě dnes – tedy skoro po roce a půl.