Táborová stezka odvahy
Ani letos tomu nebylo jinak. Schůze k táboru byly náročné a zdlouhavé, ale daly se vydržet a to nejen kvůli tomu, že jsme to dělali pro děti, ale proto, že tu s námi seděla i zdravotnice Jarmilka. Ta holka měla krásný úsměv a mandlově protažené oči. Co však na ní bylo nejlepší, byly její kozy, které by skoro mohla tlačit na kárce před sebou. Mnohokrát jsem se neudržel a podíval se na ně. Ztrácel jsem se v těch dokonalých ňadrech, které se s každým jejím pohybem vzdouvaly jako vlny na moři. V hlavě jsem si představoval, jaké by to bylo do nich zabořit obličej.
Jarmilka byla zhruba stejně stará jako já. Chodili jsme na stejnou vysokou, dokonce jsem ji potkával i na některých přednáškách, ale nikdy jsem neměl dostatečnou odvahu, abych ji oslovil. Taky to bylo asi tím, že jediné, na co jsem dokázal myslet, byly její kozy. Nestál jsem ani tak o nějaký vztah nebo randění, jako spíš o to, abych ty její pětky mohl pořádně zmáčknout.
V té chvíli se na mě Jarmilka podívala pronikavýma černýma očima. Pocítil jsem ve tvářích horko a raději se od ní odvrátil. Ještě několikrát za večer jsem se na ni po očku podíval, přičemž ona dělala, jako kdyby to vůbec neregistrovala. Jako kdyby mě neviděla slintat nad jejím hrudníkem.
Konečně nastal čas odjezdu a chystání pro děti, které měly dorazit o den později. Celá společnost vedoucích se navečer sešla, aby popila, dříve než tu budou děti a s nimi zároveň starosti. V poklidné atmosféře se rychle rozproudila zábava, kterou ukončila hra na pravdu. Zpitý do němoty jsem pořádně nevěděl, co plácám, a když jsem se ráno probudil s bolehlavem jako střep, nepamatoval jsem si ani ň.
Bohužel ostatní asi zřejmě jo.
Jejich narážky jsem pořádně nechápal, ale jedno mi bylo jasné – to, co vypadlo z mých alkoholem odemčených úst, rozhodně nebylo nic moc hezkého. Ač to mohlo být něco pravdivého.
Když přijely děti, naštěstí se ostatní přestali tolik moc snažit mě naštvat. Pilo se sice každý večer, ale díky unavenosti po celodenním věnování se dětem se to s prvním večerem nedalo srovnávat.
Na pátou noc byla naplánovaná stezka odvahy. Všichni jsme se na ni pečlivě připravovali a stejně tak já. Měl jsem za úkol postrašit děti tím, že se převléknu za kostlivce a vyskočím na ně z lesní temnoty. Zatímco ostatní vedoucí byli na svých úsecích cesty, schoval jsem se do houštiny cca v polovině cesty. Celkově mělo kolem mě projít asi pět dvojic těch nejmenších dětí a poté něco kolem třiceti samostatných jedinců.
Když ode mě s křikem utíkala asi patnáctá osoba, zaslechl jsem ve svém houští nějaký šramot. Trochu ve mně zatrnulo, ale pak jsem si řekl, že to asi muselo být nějaké zvíře. O to větší bylo moje překvapení, když jsem namísto funícího ježka nebo vyplašeného králíka našel u svého stanoviště Jarmilku. Úplně nahou Jarmilku.
Šokovaně jsem naprázdno otevíral a zavíral pusu. Jarmilka tedy převzala iniciativu. Poručila mi, abych poklekl. Okamžitě jsem ji poslechl a čekal, co se bude dít. Rázným krokem ke mně přistoupila, vzala si do rukou moji hlavu a zabořila si ji mezi prsa. Přitom mi říkala, jestli jsem si to přesně takhle představoval.
A v tu chvíli mi došlo, co jsem oné první noci musel všem barvitě vyprávět. Zděšeně jsem se vymanil z jejího sevření a začal se jí omlouvat, že jsem byl opilý a nemyslel to vážně. Jarmilka se na mě ale místo zloby vrhla. Jazykem mi vklouzla do úst a rukou mi šátrala pod kostýmem kostlivce. Chutnala po jahodách.
Zpočátku jsem si nebyl jistý, jestli si ze mě nedělá legraci, ale ve chvíli, kdy si klekla a objala mi ptáka ústy, mě to přestalo zajímat. Nutno podotknout, že s pusou to fakt uměla. Sála, kousala, dráždila jazykem,… Už už jsem se skoro udělal, když tu najednou přestala. Lekl jsem se, co se děje, ale odtáhla se ode mě jenom proto, aby se mohla sama připravit. Zatímco mě kouřila, tak si hrála se svou lasturkou, ale i tak si tam raději přidala pár slin, aby to pořádně klouzalo. Poté se zapřela o strom a vystrčila na mě svůj oplácaný zadek. Jemně jsem ji přes něj plácnul, až se jí celá zadnice rozklepala.
Pomalu jsem jí ho tam strčil a zároveň se ujišťoval, že ji to nebolí. Jarmilka ale byla dračice. Jen mě v sobě pocítila, prohnula se jako kočka a sama se narážela na mou chloubu. K tomu si jednou rukou masírovala klitoris a druhou se zapírala o strom, aby měla dostatečnou sílu přirážet. Když měla orgasmus, cítil jsem, jak se její kundička pevně stahuje kolem mého penisu. Slast se ve mně nabírala. Několikrát jsem ji ještě plácl přes zadek, než jsem ji donutil si kleknout, abych jí mohl nastříkat sperma do pusy. Když bylo po všem, všechno poslušně spolkla.
Tu noc polovina dětí sice neviděla kostlivce, ale já jsem si parádně užil. Jarmilka za mnou během tábora přišla ještě několikrát a vždycky to bylo naprosto super. A ač jsem žádný vztah nechtěl, dneska jsme spolu už druhým rokem.